Střemhlav

25. ledna 2012 v 22:17 | Marie Křížová |  Mo
Tak a padám. Nejdřív teda z domu. Hádka s manželkou nabrala na síle a tak urychleně odcházím. Kam jinam než do hospody. Tam se do mě ale pustí jakýsi chlap se záluskem na mé místo. Strhne se rvačka a já zase padám, tentokrát před dveře podniku. V mírné podnapilosti si to štrasuju městem a na mostě potkávám jakousi slečnu, když se jí chci přiblížit a pořádně jí poobdivovat, odstrčí mě a já zase padám a to přímo do ledové řeky. Ta mě bezohledně hodí zpátky do reality a já bojuju o holý život. A nakonec padám znovu, do bezvědomí. Probouzím se na schodech. Okolo je bílo. Prostě nic. Míním kráčet nahoru, v tom mě však jakási nešťastná síla odhodí dozadu já zase padám. A přímo do kotle. Je mi na nic, protože si začínám uvědomovat, kde to jsem. Jako obvykle jsem odcházel poražen hospodským, který mě po zavíračce nechtěl u sebe nechat, vracím se domů, jenže těsně pod oknem se na mě sveze sprška ledové vody, kterou na mě nelije nikdo jiný než moje stará. V ochromení z nenadálého prozření vidím jen bílo a obrysy schodů, tak jdu nahoru tam už ale čeká ona a v ruce paličku na maso. Jednu mi ubalí a potom mě odvleče do bytu, napustí vařící vodu a bezkompromisně mě do ní hodí. Tu příjde s dávkou omluv, prohledala mi totiž sako a zjistila, že jsem nebyl v hospodě, ale že jsem hned po té hádce běžel do obchodu a koupil jí ty naušnice, kvůli kterým celá ta pře začala. Šel jsem totiž přímo do klenotnictví,samozžejmě už bylo zavřeno, tak jsem zvonil přímo na toho majitele. Bylo po půlnoci a to se očividně zlatníkovi nelíbilo. jednu mi ubalil a já skončil na tvrdých dlaždičkách chodníku. Nevzdával jsem se a znovu jsem zazvonil, to mi ale otevřel už s jiným plánem, v ruce drží hadici a já schytávám neuvěřitelnou spršku chladné vody. To že jsem promočený na kost mi nebere odvahu. Znovu zvoním, muž je už tak vytočený, že mě nechá konečně promluvit, když mu všechno vysvětlím shodneme se na tom, že bude pro obě strany nejlepší, když ty naušnice donese. Když jsem mu předal danou finanční částku a on mě ty zatracený naušnice, vydal jsem se zpět domů. A dál už to znáte, jen bych teda vážně rád věděl jakej smysl má být správným manželem, když to všechno stejně končí špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama