Ivan Skála - vybrané spisy

1. března 2015 v 15:35 |  Básníci



Sochař

V době, kdy vařily se kameny,
z hloubek se draly vyvřeliny.
Teď v tobě vrou. Ty stoíš na zemi,
ty, nikdo jiný.

Jako bys přemáhal jejich var
svou rukou, ještě prudším žárem
a odhadoval nový tvar
ve světě starém,

jako bys nadzvednout chtěl strop
i nám, i těm, jež dávno hlína tíží,
těšeš nám drahé tváře do podob,
kterým čas neublíží.

Každý rok konvalinky rozsvítí
své lampičky před zápasícím zrakem.
A ty za jejich svitu vyrveš z nebytí
zázrak za zázrakem.



Den co den

Planý heřmánek při trati
a v dálce město krásné v závrati,

a v dálce město plné beznaděje,
denně tu hřměly vlaky přes koleje.

Když padal večer, večer osuhlý,
chodili jsme tam s taškou na uhlí.

Nebe prolamovaly křivé větve stromů,
tatínek tudy denně chodil domů,

jako brouk bez křídel a bez krovek
vracel se z vršovických nouzovek.

Denně vyšlehovaly na Waldesku
kytice světel, šedivý prach stezku

a v srdci, na které se kladl stín,
den co den přibývalo hořlavin.

Mé dětství, plné ztrát a závratí,
už se to nikdy nevarátí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama