Pros(/t)ekce

11. června 2015 v 1:48 | Marie Křížová |  Mo

Silná absurdita naděje,
dnes znovu u mě je.

Tvář samolibě zkroucenou,
úsměv, kéž by byl její ozvěnou.

Vypočítavě mě však uhodí,
že právě svědomí se sem nehodí.

Plkavě popichují mé možnosti,
zda schopna jsem dosáhnout hodnosti.

Zpětněli mžourám s tlustými brýlemi zapomnění,
vidím, že místo pro mě tam nikdy nebylo, nebude a není.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama